5. Závěr:

Války jsou nedílnou součástí vývoje lidstva, naše společnost je na nich vlastně vybudována, a tak, ačkoliv jsou kruté, nemorální a devastující celé generace lidí, jsou také jednou z nejzákladnějších hybných sil dějin.

Války vždy znamenají velký pokrok ve vývoji techniky a vědy. Především vědy lékařské, neboť lékaři "musí" doslova experimentovat v těch nejnepříznivějších podmínkách, odvažují se takových léčebných postupů, které by v mírových podmínkách byly neetické a samozřejmě nemožné.

Díky válkám vznikají podklady pro literární umění, ve kterém se rodí nový hrdina - očištěný člověk chápající opravdové hodnoty lidského života.

Války ničí, boří hmotné statky, po válkách ale vznikají nové stavby, staví se lepší komunikace, nové národní symboly.

Lidé si v době válek daleko silněji uvědomují svoji příslušnost k národu a obrozují se vlastenecké city a touhy. Toho vždy vhodně využívali ruští velitelé, ať to již bylo ve válkách se Švédskem nebo proti Napoleonovi, americká a francouzská revoluce by bez toho správného nového národněobrozeneckého cítění asi skončily fiaskem a ani Napoleon by si nejspíše nevedl tak dobře, kdyby neměl k dispozici vojáky oddaně bojující za svou vlast a později za svého císaře.

Osmnácté století se vyznačuje šablonovou lineární taktikou a jednostranným způsobem boje, války trvaly mnoho let a obvykle končily nicotnými výsledky. Díky francouzské revoluci, která tak vedle kácení posledních přežitků feudalismu a přechodu ke kapitalismu získává další světový význam, nastává změna ve strategii a taktice a způsobů doplňování armády. Války trvají mnohem kratší dobu, ale na druhé straně přinášejí více padlých.

Napoleon se postupem času začíná držet šablonovitého průlomu nepřítele pomocí bojových srazů z velkých divizí bez ohledu na situaci, což má za následek velké ztráty na životech. Jak je Napoleon úspěšnější, začínají se u něj projevovat nevyhnutelné důsledky jeho úspěchů - pýcha, se kterou hledí na svou vítěznou armádu a získané území, povýšenost, s jakou hledí na ostatní vojevůdce, sebejistota, se kterou se vrhá do bitev a určitá myšlenka vlastní neporanitelnosti, která ho nakonec stojí existenci, když přichází o téměř půl milionovou armádu při naivní snaze dobýt tak velkou zemi jako je Rusko.

Dle mého názoru položil Napoleon svou snahou vyhrát válku v jedné generální bitvě základy taktiky bleskové války.

Díky studiu odborné literatury použité v této práci jsem si prohloubil své znalosti z oblasti historie o kterou se zajímám. Umožnilo mi to změnit svůj pohled na mnoho věcí a slavných postav vojenské historie.

Neustálé pročítání bitev a počtu padlých obětí, které byly často v deseti tisících, vede člověka k mnohem kritičtějšímu pohledu na ozbrojené akce. Nutí ho to kriticky uvažovat nad skutečnými vlastnostmi tehdejších vládců Evropy a jejich pomocníků, kteří se proslavili hlavně díky vojenským akcím. Jen málokdo si však uvědomí, že cesta jejich slávy byla zbrocena krví tisíců nevinných mrtvých.

Ve středověku (počítaje jeho konec revolučním rokem 1848) se každý panovník, vládnoucí z boží vůle, snaží vládnout na co největším území a co největšímu počtu lidí. Jeho snahy však jako vždy zaplatí potem a krví pouze prostý člověk, žijící jen pro potřeby a touhy svého pána, ať již feudalistického či kapitalistického. Jakýkoliv boj, vedený v "zájmu státu" je pokrytecký, protože jakýkoliv užitek z válek má pouze vládnoucí třída, prostí lidé z nich mají jen hlad, bídu, strach, utrpení a často i smrt.

Napoleon je obecně pokládán za tvůrce nové strategie a taktiky. Já jsem zastáncem toho názoru, že toto prvenství patří Rusům, kteří prvky nové strategie a taktiky používali téměř o sto let dříve. První rozhodné formy ozbrojeného zápasu totiž používal již Petr I. V jeho stopách pak pokračovali Rumjancev a Suvorov.

Při heuristické práci jsem se setkal s několika odlišnými interpretacemi určitých faktů, například jsem našel rozpor ohledně legendy slavného výroku "Páni Francouzi, střílejte první!". Zatímco Kniha Slavní vojevůdci od Pavla Běliny přisuzuje tento výrok veliteli z bitvy u Blenheimu roku 1704, kdy se tato zdánlivě šlechetná nabídka využila pro náhlý bodákový útok proti nabíjejícímu nepříteli, Ervín Hrych v knize Velká encyklopedie bitev a zbraní přisuzuje tuto větu bitvě u Fontenoy roku 1745. V bitvě u Fontenoy se má však jednat o nepravdivý výrok, který vycházel z činu generálporučíka lorda Charlese Haye, který při uspořádávání řad spojeneckého vojska předstoupil před linie protivníka, posměšně Francouzům připil a zasalutoval a nechal své vojáky třikrát vzkřiknout "Sláva". Udivení Francouzi zvolání slávy opakovali, když do nich Angličané spustili mohutnou salvu.

"Válka je anachronismus. Vítězství bude jednou dosaženo bez děl a bez bodáků."

Napoleon Bonaparte