2.7. Války o dědictví rakouských Habsburků:

Války mezi Rakouskem a Pruskem o Slezsko, které trvaly od roku 1740 do roku 1763.

2.7.1. Historická situace

Císař karel VI. od roku 1713 podplácel evropské panovníky, válčil a vyjednával s nimi, aby v tzv. pragmatické sankci slavnostně uznali habsburské nástupnictví v ženské linii, protože neměl syna a vládnout měla jeho nejstarší dcera Marie Terezie.

Hned po nástupu Marie Terezie na trůn však od přijaté sankce odstoupila Francie, která se chtěla nadobro zbavit habsburských konkurentů, Bavorsko, které chtělo získat Horní Rakousko a Čechy; Sasko, které chtělo Moravu a Horní Slezsko; a Španělsko, které si nárokovalo právo na rakouské državy v Itálii.

Proti takové koalici nabídl pomoc Rakousku pruský král Fridrich II. výměnou za Slezsko. V roce 1740 napadl bez vyhlášení nepřátelství slabě zabezpečené Slezsko a do příštího roku jej dobyl (ačkoliv Rakousko vedlo o Slezsko ještě několik válek, toto území už zůstane natrvalo v rukou Pruska).

Anglie a Nizozemí, které stále dodržovaly pragmatickou sankci, podmiňovaly svou válečnou pomoc Rakousku uzavřením příměří s Pruskem (Francie měla ve zbrani dvě stě tisíc mužů a Prusko sto tisíc a kdyby se obě mocnosti spojily, nedokázal by jim už nikdo vzdorovat). Mír s vytíženým Pruskem byl uzavřen v roce 1742 ve Vratislavi a tím skončila první válka o Slezsko.

Diplomatickým vyjednáváním se do roku 1744 vytvořila dvě silná seskupení: na jedné straně Frankfurtská unie (Francie, Španělsko, Prusko, Falc a Hessensko) a na druhé Habsburkové s Anglií, Sardinií, Ruskem a Saskem. Rakouské armády si vedly dobře a porážely Francouze a Bavory. Prusko se cítilo ohroženo a vpadlo do Čech, zatímco hlavní rakouské síly byly v Porýní, a získalo Prahu. Spojenci přesunuli jednotky do Čech a Fridrich byl nucen je vyklidit. V roce 1745 se Bavorsko přidalo na stranu Rakouska. Druhá slezská válka byla zakončena Drážďanským mírem téhož roku.

Bylo ale jasné, že se Habsburkové nechtějí tak snadno vzdát lidnatého a kulturně i hospodářsky vyspělého Slezska. Pruský král se připravoval k novému střetnutí a na svou stranu získal Velkou Británii. Toho využil kancléř Kounic a sjednal koalici s Ruskem a Francií, která kvůli severoamerické válce s Anglií zapomněla na rivalitu s Habsburky.

Roku 1756 Prusové opět bez vyhlášení války napadli Slezsko. Tím začíná třetí "sedmiletá" válka o Slezsko. Prusové uštědřili Rakušanům porážky u Lovosic a u Štěrhobol a ostřelovali pražská města. Jejich vysvobození přineslo vítězství generála Laudona v bitvě u Kolína 18. června 1757. Po další porážce Prusů byly naše země vyklizeny a osvobozeny od dalších větších válečných akcí.

Roku 1759 začalo druhé období války, charakterizované úsilím habsbursko-rusko-francouzského bloku o rozdrcení Pruska, které utrpělo řadu těžkých porážek. Británie ale vyhrála nad Francií v Severní Americe a v Indii a ruská carevna Alžběta, spojenkyně Marie Terezie, zemřela roku 1762 a na její místo nastoupil obdivovatel Fridricha II. car Petr III., který okamžitě uzavřel s Pruskem mír, čímž bylo velmocenské postavení Pruska zachováno.

Rakousko nemělo síly na rozhodující porážku Pruska a opětovné připojení Slezska, a tak byl dne 15. února 1763 v Hubertsburgu podepsán mír. ²¹

2.7.2. Bitva u Štěrhobol 6. května 1757

Rakouská armáda byla sešikována ve dvou sledech na návrších od Žižkova ke Štěrboholům.

Prusové zahájili bitvu útokem na pravé křídlo Rakušanů v prostoru Štěrbohol, kde bylo jejich postavení slabší. První nápor Prusů byl odražen, v močálovém údolí se mezi pruskými jednotkami objevily mezery, které Rakušané využili; Prusové začali ustupovat. Fridrich poslal jezdectvo, aby provedlo obchvat tohoto pravého křídla: když se Rakušané snažili obchvatu zabránit, objevila se v jejich sestavě podél běchovické silnice asi 800 m široká mezera, do které pruské vojsko proniklo a tímto Fridrichovým "pražským manévrem" byla rakouská armáda rozdělena na dvě části a téměř zničena. Jedna část prchla k Táboru, druhá byla zatlačena do Prahy, kde byla obklíčena.

Rakušané v této bitvě ztratili 13 400 vojáků a Prusové 14 300. Každá strana ztratila jednoho maršála.²²

2.7.3. Bitva u Rossbachu 5. listopadu 1757

Francouzi se pokoušeli se svými 64 000 muži o obchvat Fridrichova levého křídla: jejich tři paralelní kolony (41 000 vojáků) pochodovaly na jih, ale Fridrich předstíral, že se stahuje s 21 000 muži na východ od Rossbachu. Tehdy se 38 švadron jeho jezdectva obloukem přesunulo na jihovýchod naproti pochodujícím kolonám spojenců, zahnulo prudce na jih, skrylo se za pahorky. Když pak spojenecké vojsko dokončilo obchvat původně předpokládaného pruského křídla a začalo se rozvíjet do bojového postavení, narazilo na těžkou dělostřeleckou palbu a sedm batalionů pěchoty. V té chvíli se vrhla pruská jízda na pravé křídlo spojenců, v jejich kolonách vznikl zmatek, který znásobil útok celé pruské pěchoty ve stupňovité formaci zleva.

Spojenecká vojska byla na hlavu poražena a ztratila 10 150 mužů. Pruské ztráty byly pouze 548 mužů.

2.5.4. Bitva u Leuthenu 6. prosince 1757

Karel Lotrinský měl k dispozici 65 000 mužů, které sešikoval ve zvlněném terénu do téměř osm kilometrů dlouhé linie s jezdectvem na obou křídlech. Za levým křídlem byly rakouské zálohy.

Fridrichova armáda o síle 33 000mužů pochodovala ve čtyřech kolonách, dvou pěších a dvou jezdeckých, k rakouskému pravému křídlu a předstírala jeho ohrožení, takže sem byly staženy rakouské zálohy. Jakmile se však ocitly pruské kolony za pahorky z dohledu Rakušanů, změnily směr prudce šikmo doprava, levá kolona jezdectva byla ponechána vzadu, pravá přešla na okraj pruského vojska a pěchota prošla podél nepřátelské fronty. Když se Prusové dostali z rakouské levé křídlo, otočili a zaútočili ve dvou liniích. Pruské dělostřelectvo zahájilo palbu na nepřátelské levé křídlo, pruská jízda vtrhla do prolomeného křídla a zatlačovala ho. Karel Lotrinský se pokoušel sestavit novou linii a na pravém boku vrhl svou jízdu proti pruskému levému boku. Jízda byla zahnána pozdrženou první kolonou pruské jízdy. Navzdory pokusům se již Rakušané nevzpamatovaly a pod štítem tmy ustoupili.

Rakušané přišli o 6 750 padlých, 12 000 zajatých a několik tisíc uteklo. Do zimního lešení se nevrátila ani polovina armády.

2.7.5. Bitva u Kunnersdorfu 12. srpna 1759

Okolní krajina měla velmi obtížný terén pro bitvu: na jihu obrovský les, na severu močály, na západě Odra. Ruský generál Saltykov rozmístil svá vojska nerovnoměrně na třech strategicky důležitých výšinách. Fridrich je chtěl obejít z východu a jihu, použít kosého bojového šiku a kosé zteče, napadnout jejich levé křídlo a zahnat je do močálů.

Prusové po tříhodinové dělostřelecké přípravě obešli ruské postavení a napadli jejich levé křídlo. Obsadili výšinu Mühlberg a zatlačili z ní pět ruských pluků, ale některé pruské jednotky ztratily v lesích cestu a jejich útok přestal být plynulý. Dělostřelectvo přesunuté na vrch se zaměřilo na ruskou obranu Gross Spitzbergu. Pruská vojska byla připravena na zteč centra Rusů a následných úderů ze severovýchodu a jihu. Došlo k bojům na bodák. Fridrich se marně pokoušel o pokračování útoku, jeho síly se menšily a ruské naopak sílily díky posilám z pravého křídla, na které se neútočilo, nevyšel mu ani jezdecký útok na výšinu Gross Spitzberg. Rusové spustili zničující dělostřeleckou palbu, která znemožnila Prusům znovu zaútočit. Prusové začali ustupovat a Rusové přešli spolu s Rakušany, v čele s Laudonem, do protiútoku. Nepřátelské jednotky hynuly z močálech.

Prusové ztratili 19 100 mužů, 172 děl a několik tisíc jich bylo zajato; málem byl zajat i pruský král. Spojenci přišli o 15 700 mužů.²³