4.2. Taktika:

Průběhem doby se stále názorněji projevovaly negativní stránky lineární taktiky. Hlavní příčinou toho, že přechod k nové taktice trval tak dlouho, bylo, že ve většině zemí bojovaly velké žoldnéřské armády a žoldnéři, bojující pod hrozbou kaprálovy hole, se nedali využít v rozptýleném tvaru, který vyžadoval iniciativu vojáka. Bez rozptýleného tvaru nešlo použít bojové srazy, protože omezovaly možnost využití palby ruční zbraně.

Koncem 18. a počátkem 19. století se přešlo od lineárního členění k bojovým srazům ve spojení s rozptýlenými tvary. Bojové srazy původně vznikly za francouzské revoluce z potřeby najít prostředek k průlomu lineárních bojových sestav za použití málo vycvičených nebo nevycvičených vojáků.

Masové použití řídkých střeleckých řetězů bylo možné díky příchodu nového uvědomělého vojáka a zdokonalení ruční zbraně (zahnutá pažba, muška). Nová bojová sestava získala i bojovou hloubku, což zvětšilo význam záloh pro výsledek bitvy a tím i roli dělostřelectva, které se hromadilo na takticky důležitých místech.

Bojové sestavy se daly použít v jakémkoliv terénu, na rozdíl od lineární taktiky, pro kterou byla vhodná pouze rovina. Nová taktika vyžadovala, aby vojska procházela pořadovým výcvikem a naučila se vést mířenou palbu a bojovat na bodáky.

Stejně jako u nové strategie, i zde byla nejdůležitějším principem snaha nepřítele zničit, a ne jen zatlačit. Pro novou taktiku byla příznačná vysoká aktivita a rozhodnost v činnosti vojsk, široký manévr sil a prostředků v průběhu bitvy, iniciativa jednotlivých velitelů a povinná vzájemná podpora mezi druhy vojsk.

Nové taktické principy se vytvářely postupně v boji se starou lineární taktikou, které se houževnatě držely armády feudálně absolutistických států.

Nové formy taktiky používali již v druhé polovině 18. století ruští velitelé. Bylo to možné díky zavedené rekrutské povinnosti, která umožňovala vytvoření národnostně jednotné armády, v níž byly morální a bojové vlastnosti vojáků na mnohem vyšší úrovni než u vojáků západních žoldnéřských armád. Pokrokových forem však využívali jen ti nejlepší vojevůdci. Ruským velitelům vyhovovalo feudální válečné umění, a tak se tu zaváděl systém převzatý ze západních žoldnéřských armád, hlavně z pruské. ³⁵