Příloha č. 1
Ludvík XIV. (1643-1715). král slunce a Francie. Vytvořil centralizovanou říši. Snažil se o vybudování Francouzské převahy v Evropě a omezování Habsburské moci.
In: info.sks.cz/prace/buman_r/reserse.htm
Příloha č. 2
Car Petr I. (1672-1725), vládl od roku 1682. Dosáhl připojení Ruska k Západu. Zahraniční cesta v letech1697-98 mu přinesla podněty pro pozdější reformní činnost. Jeho zahraniční politika, zaměřená hlavně na získání přístupu k Baltskému moři, vedla k úspěchu v druhé severské válce (1703 založil Petrohrad).
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 533
Příloha č. 3
Švédský král Karel XII. (1697-1718). V druhé severské válce, která měla za cíl zlomit švédskou nadvládu v Pobaltí, dosahoval nejprve úspěchů - roku 1700 porazil Dánsko, téhož roku u Narvy i Petra Velikého, roku 1706 donutil Augusta II. vzdát se Polska, ale roku 1709 ho car Petr Veliký porazil u Poltavy, poté musel Karel uprchnout do Turecka. Roku 1714 se vrátil do Švédska, pokusil se o znovudobytí ztracených území. Padl při obléhání norské pevnosti Fred(e)rikshald.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 509
Příloha č. 4
Princ Evžen Savojský (1663-1736), habsburský státník a vojevůdce. Vítěz nad Turky v bitvě u Zenty 1697, nad Francouzi u Höchstadtu 1704, Turína 1706, Oudenaarde 1708 a Malplaquetu 1709.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 558
Příloha č. 5
Pruský král Fridrich II. Veliký. Za jeho vlády se z Braniborsko-Pruského státu stala evropská velmoc s přísným státním zřízením a disciplinovanou armádou.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 599
Příloha č. 6
Syn Marie Terezie Josef II., římskoněmecký císař v letech 1765-1790. Zastával bezohledný expancionismus, jenž měl vést k porážce a zničení Pruska.
In: http://www.futura-dtp.dk/SLAG/Personer/NavneJ/Josef2.htm
Příloha č. 7
Americký generál a pozdější první prezident Spojených Států Amerických George Washington (1789-1797). 1776 zvítězil u Trantonu, 1777 u Princetonu a 1777 u Saratogy. Snažil se nezasahovat do evropských válek a záležitostí.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 588
Příloha č. 8
Právník Maximilien de Robespierre (1758-1794) se po popravě krále Ludvíka XVI. stal vůdcem Výboru pro všeobecné blaho. Svou ctností a tvrdostí si získal přezdívku Neúplatný a změnil revoluci ve vládu bezzuzdného teroru, na který posléze sám doplatil.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 625
Příloha č. 9
Vítěz bitvy u Trafalgaru admirál Horatio Nelson (1758-1805). Zajistil Velké Británii námořní převahu ve Středozemním moři.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 649
Příloha č. 10
Ruský polní maršál Michail Illarionovič Kutuzov (1745-1813), kníže Smolenský.Vrchní velitel rakouskouherské armády v prohrané bitvě u Slavkova. Poražen Napoleonem u Borodina, po obnovení vojska pronálsedoval Napoleona, utíkajícího z Moskvy.
In: www.100megsfree4.com/rusgeneral/kutuzov.htm
Příloha č. 11
Francouzský důstojník, později francouzský císař Napoleon Bonaparte (1769-1821). Císařem Francouzské republiky v letech 1804-1815.
In: www.napoleonguide.com/napgal_genbon.htm
Příloha č. 12
Bitva u Poltavy 8. července 1709. Švédský král Karel XII. chtěl dobýt /Poltavu a táhnout na Moskvu. Petr I. ho ale na hlavu porazil. Tato bitva znamenala zlom v druhé severské válce.
In: Piskáček J. : Dějiny vojenského umění; Praha, Naše vojsko 1968; str. 90
Příloha č. 13
Zahajovací a konečná fáze bitvy u Rossbachu 5. listopadu 1757. Fridrich II. Veliký se střetl se společným francouzsko-císařským vojskem vojskem pod velením Charlese, vévody de Soubise a prince Josepha von Saxe-Hildburghausena. Fridrich vyhrál, ale musel pospíchat do Slezska, kde mezitíl princ Karel Lotrinský a maršál Leopold Daun porazili a zajali Augusta Willhelma z Brunswick-Bevernu.
In: Hrych E. : Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní; Praha, Regia 2000; str. 362
Příloha č. 14
Plán bitvy u Kunersdorfu ze dne 12. srpna 1759 mezi Fridrichem II. a spojenými rakousko-ruskými silami velitelů Petra S. Saltykova a Gideona Ernsta von Laudona. Prusům nevyšel obchvat levého křídla a jejich další útoky byly odraženy. Prusové pod dojmem velkých ztrát začali ustupovat a spojenci přešli do útoku. I když spojenci zvítězili, nemohli z toho těžit, protože Rusové kvůli špatnému zásobování odtáhli k hranicím.
In: Piskáček J. : Dějiny vojenského umění; Praha, Naše vojsko 1968; str. 94
Příloha č. 15
Bitva u Borodina 6. září 1812. Po ústupu ruské armády zaujal Kutuzov silné postavení necelých 100 km od Moskvy. Po velkých ztrátách byly Rusové muceni ustoupit. Napoleon tu ztratil přes polovinu své armády, kterou tu měl k dispozici (na počátku asi 124 000 mužů). Po této bitvě byla evakuována Moskva a Napoleon do ní vstoupil. Začala ruská vlastenecká válka.
In: Hrych E. : Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní; Praha, Regia 2000; str. 447
Příloha č. 16
Poprava krále Ludvíka XVI. 21. ledna 1793. Král byl Konventem odsouzen v hlasování, které skončilo v poměru 361:360. Rozsudek smrti navrhl Maximilien de Robespierre, vůdce Montatagnardů. Podle ústavy nebyl král odpovědný za své jednání a tak se diskuse o popravě krále objevily až v roce 1792. Král byl obviněn ze zrady, jeho popravou začíná čtvrté období revoluce. Jeho manželka Marie Antoinette byla popravena v říjnu téhož roku.
In: Hrych E. : Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní; Praha, Regia 2000; str. 624
Příloha č. 17
George Washington, vrchní velitel americké milice v době války za nezávislost přísahá dne 30. dubna 1789 na bibli jako první prezident USA na balkoně Federal Hall v new Yorku. Byl zvolen 6. dubna.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; Str. 604
Příloha č. 18
V bitvě národů u Lipska 16.-19. října 1813 porazilo Prusko, Rusko a Rakousko francouzského císaře Napoleona I. Této bitvy se účastnilo půl milionu vojáků - byla to tehdy největší bitva v dějinách. Spojenci měli 330 000 mužů a ztratili asi 50 000, Napoleon měl 200 000 vojáků a ztratil jich kolem 75 000. Důsledkem bylo zrušení Rýnského spolku, Dánsko a Neapolské království se od Napoleona odtrhly.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; Str. 665
Příloha č. 19
Mapa Evropy v době Napoleonovy největší moci (1804-1812)
In: Mandelová H. a kolektiv: Novověk II; Praha, Kartografie Praha 2001; str. 21
Příloha č. 20
Galéra. Dlouhé a úzké lodě se staly základem ruského námořnictva Petra I., protože mohly lépe působit ve vodách Finského zálivu. Jejich výroba navíc netrvala tak dlouho jako výroba řadových lodí.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 521
Příloha č. 21
Anglický trojstěžník z roku 1680. Velké lodě 17. a 18. století se vyznačovaly řezbářskou výzdobou s andělíčky a sochami, dokumentujícími bohatství a věhlas objevitelů, ale námořníci ji v boji považovali především za překážku.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 499
Příloha č. 22
Typická válečná loď nizozemského námořnictva v 17. století. Stejné se používaly i na počátku století osmnáctého.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 507
Příloha č. 23
Fregata 18. století
In: kozacy.in4.pl/galeria/ fregata18c.jpg
Příloha č. 24
Bitva u Trafalgaru 21. října 1805. Britský admirál Horatio Nelson, vévoda z Bronte, porazil se svými 27 loděmi spojenou francouzsko-španělskou flotilu o síle 33 lodí. Večer před bitvou dal svým kapitánům jasné rozkazy, aby je pak nemusel udílet během boje. Před bitvou povzbuzoval své námořníky. "Anglie očekává, že všichni muži splní svou povinnost." Na palubu vyšel ve své slavnostní uniformě a stal se snadným cílem nepřátelských střelců - padl. Radost z vítězství byla zastíněna smrtí nejlepšího námořníka v dějinách Anglie.
In: Harenberg B.: Kronika lidstva; Praha, Fortuna Print 1995; str. 649
Příloha č. 25
Francouzské dělostřelectvo. Francouzští dělostřelci byli jedněmi z nejlepších v Evropě - rychlost střelby dělostřelectva byla dvě rány za minutu (u některých zemí jen jedna) a u gardového pluku dokonce tři rány za minutu.
In: Kolektiv autorů: Dětská ilustrovaná encyklopedie - Historie lidstva; Praha, Slovart 1998; str. 84
Příloha č. 26
Rakouská pistole z roku 1798
In: www.replika.cz/obrazek.php?obrazek=./obrazky/f2128.gif
Příloha č. 27
Rakouský granátník a pěšák přelomu 18. a 19. století
In: www.austerlitz2005.com/images/soldiers/vo_rak4.jpg
Příloha č. 28
Dragoun 1. pluku arcivévody Jana
In: www.austerlitz2005.com/images/soldiers/vo_rak3.jpg
Příloha č. 29
Americká pevnost McHenry z americké války za nezávislost.
In: www.patriotsoffortmchenry.org/fort.jpg