2.8. Americká revoluce:

Boj třinácti anglických kolonií v Severní Americe za nezávislost v letech 1775 až 1781.

2.8.1. Historická situace

Británie chtěla, aby kolonie přinášely prospěch své mateřské zemi, která je založila a ochraňovala, a očekávalo se od nich, že budou dovážet vše, co potřebují, z Anglie a jejích ostatních kolonií - pohlíželo se na ně jako na dodavatele surovin pro britský průmysl a odbytiště pro britské výrobky. Také jim Anglie zabraňovala rozvíjet svůj vlastní průmysl, který by konkuroval mateřské zemi.

Po sedmileté válce již kolonie nepotřebovaly ochranu a stěhování osadníků na západ bránila "Proklamační linie".

První známkou odporu byla reakce na zákon o kolkovném a o zajišťování ubytování pro armádu - američtí obchodníci reagovali tak, že odmítli dovážet britské zboží. Nové heslo osadníků: "Není zdanění bez zastoupení" vyjadřovalo jejich rozhořčení. Zákon o kolkovném byl zrušen, ale za čas ho nahradilo clo na zboží dovážené do kolonií (hlavně na čaj). Vyvrcholením bylo roku 1773, kdy se uskutečnil "bostonský čajový dýchánek". Bostonský přístav byl uzavřen, obyvatelé města museli čaj zaplatit a generál Gage se stal guvernérem kolonie s příkazem ji zkrotit.

V roce 1775 přijal kongres usnesení o nezávislé vládě. Dobrovolníci mimo Boston vytvářeli Kontinentální armádu, do jejíhož čela se postavil George Washington. Američané se zmocnili dvou britských pevností, kde získali velké množství děl, ale jejich naděje na rychlé ukončení války skončily neúspěšným obléháním Québeku. Kanada zůstala nadále v držení Britů a byla důležitou základnou pro další operace proti koloniím. Generál Sir William Howe použil v bitvě u Bunker Hill učebnicového příkladu útoku na opevněný kopec Američanů a přes vítězství ztratil polovinu mužů, což zvětšilo sebevědomí Američanů.

Roku 1776 vyhlásily kolonie nezávislost, jejímž hlavním autorem byl Thomas Jefferson, přijaly název Spojené státy americké, odsoudily "tyranii" George III. a vyhlásily "právo všech lidí na život, svobodu a dosažení štěstí".

Generál Howe dosáhl skvělých úspěchů nad Washingtonem a získal New York. Američané, ač prohrávali, oslabovali nepřítele, který se navíc začínal chovat nekoordinovaně. V roce 1777 zvítězili Američané u Saratogy a o rok později se k nim připojila Francie. Američané spolu s Francouzi prohráli u Savannah a americká armáda se musela poté, co se dostala do pasti, vzdát. Generál Gates, který vyhrál v bitvě u Saratogy, byl na hlavu poražen u Camdenu.

Roku 1780 konečně dorazily francouzské jednotky pod velením hraběte Jeana Baptisty de Rochambeau. Markýz de Lafayette měl pomocí 4 500 mužů převzít velení ve Virginii, kde proti němu stál Cornwallis s osmi tisíci muži. Lord Cornwallis se dostal do Virginie a našel útočiště v Yorktownu, kde byla jeho vojska rozdrcena a generál kapituloval 19. října 1781. V září 1783 byl podepsán Pařížský mír uznávající nezávislost Ameriky. ²⁴

2.8.2. Domobrana

V americké revoluční armádě bojovali také příslušníci domobrany, kteří přepadali profesionální armády protivníka převážně partyzánským způsobem ze zálohy nebo se s ním utkávali v boji muže proti muži. Tíhli ke zbytečnému zabíjení a mučení zajatců.

Domobrana však obecně platila za nespolehlivé vojsko a při formálním postupu propadala často panice, proto se jejich řady dávaly dopředu v naději, že před útěkem alespoň párkrát vystřelí.

2.8.3. Kontinentální armáda

Regulérní americká armáda sestavená Georgem Washingtonem, která byla mnohem lépe vycvičena než domobrana a byla mnohem spolehlivější. Vojákům byla slíbena půda na západě nebo peníze, takže měli určitou ekonomickou motivaci. Washingtonův stav armády se pohyboval mezi pěti a dvaceti tisíci převážně chudých usedlých Američanů a nových přistěhovalců nižší sociální úrovně.

Pluky se organizovaly podle jednotlivých států Unie, které měly na starosti jejich zásobování novými branci.

Ke konci války měli všichni vojáci černé, ve předu ohnuté, klobouky a jasně modré kabáty s bílými kalhotami. Jejich pušky byly vyrobeny po vzoru těžkých německých pušek, ale byly odlehčené a s delší hlavní. Roku 1798, když hrozil konflikt s revoluční Francií, vznikly první útvary námořní pěchoty, které mohly sloužit na moři i na souši - "Mariňáci".²⁵

2.8.4. Bitva u Princetonu 3. ledna 1777

Poté, co Washington na Štědrý večer překročil řeku Delaware a za sněhové bouře zničil hesenskou posádku v Trentonu, zajal 1 000 mužů a získal zbraně, munici a děla, britský generál Cornwallis vytáhl proti Washingtonovi se třemi regimenty. Měl 5000 mužů a dalších 2 500 následujících posil. Washington s 1 600 muži kontinentální armády a 3 600 muži nevycvičené domobrany tajně v noci proklouzl ze svého tábora, obešel Cornwallise a porazil jeho zadní posily. S množstvím ukořistěných zásob pak ustoupil na sever k Morristownu. Cornwallis evakuoval své jednotky z Trentonu z obavy, aby mu Washington neodřízl spojení.²⁶

2.8.5. Bitva u Saratogy 17. října 1777

Britský generál Burgoyne byl odražen u Freeman's Farm a žádal generála Clintona z New Yorku o pomoc.

Burgoyne se v domnění, že mu Clinton přijde na pomoc, opevnil zákopem v bitvě u Bemis Heights a pokusil se oposlední zoufalý obchvat amerického levého křídla generála Gatese. Přestože byl plukovník Benedict Arnold zbaven Gatesem velení, podnikl protiútok a zatlačil Brity zpět k řece Hudson. Britové ztratily 600 mužů, Američané jen 150.

Burgoyne se pomalu stahoval se svými 5 700 muži k Saratoze, kde byl obklíčen jednotkami generála Gatese, které měly trojnásobnou přesilu. Burgoyne kapituloval 17. října.

Tato bitva znamenala zvrat ve válce - Francouzi, vedeni touhou po odplatě za porážku v Kanadě, začali s Američany vážně jednat. 6. února následujícího roku podepsala Francie s Amerikou smlouvu o přátelství a obchodu a smlouvu o spojenectví, v níž se obě země zavázaly, že vstoupí-li Francie do války, budou obě země bojovat, dokud Amerika nezíská nezávislost. ²⁷