MRAČŠTÍ Z DUBÉ

měli erb v 15. století jako rod, který byl větví pánů z Dubé. Tvořil jej tedy červený štít se stříbrnou zavinutou střelou - odřivousem. V klenotu měli nad červeno-stříbrnými přikryvadly paví kytu, která byla proražena stejnou zavinutou střelou. Odřivous jako obecná heraldická figura ve tvaru zavinuté střely připomíná tedy šíp zakončený vzadu přivázaným pruhem látky, který se namáčel v pryskyřici a zapaloval před použitím šípu jako zápalné střely. Tento název vznikl na základě erbovní pověsti, podle níž to byla střela, která prostřelila mužský vous, který se na ni ovinul.-Rodová větev pánů z Dubé získala jméno podle vsi a nové tvrze Mrač (7 km severně od Benešova). V roce 1438 prameny uvádějí Beneše z Dubé a z Mrače a toho pokládáme za předka Mračských z Dubé. Jeho potomci zůstali pány na zdejší tvrzi do první poloviny 16. století. V letech 1513-1530 je uváděn Vilém Mračský z Dubé jako majitel statku Prčice (10 km jihozápadně od Votic), který sídlil na tvrzi u poplužního dvora na západním okraji městečka. Vilém však v roce 1530 odprodal polovinu tvrze a statku, ale druhá polovina připadla Vilémově vdově Apoleně, rozená z Nové vsi a šesti sirotkům. Apolena Mračská držela polovinu Prčice ještě v roce 1548, potom ji zdědili její děti a vnuk. V roce 1551 získal všechny dědiské podíly syn Petr Mračský, který však v roce 1555 zemřel. Rod Mračských z Dubé získal na kratší dobu i jiné středočeské statky jako od roku 1606 a 1608 do pobělohorských konfiskací Svojšice (12 km jihozápadně od Kolína) a Zalešany (13 km západně od Kolína) a zejména od roku 1584 Pyšely (13 km jižně od Říčan). Ty koupil Karel Mračský z Dubé, který se v roce 1587 oženil s Maruší z Donína a věnoval jí na pyšelském zámku (takto je zdejší tvrz poprvé jmenována) a okolních vsích 2500 kop grošů pražských. Karel byl za Fridricha Falckého nejvyšším zemským sudím a hostil na Pyšelích 28. září 1620 "zimního krále", který cestoval k vojsku. Po pořážce stavovského povstání přestoupil na katolickou víru a tak ušel vyššímu trestu, polovina jmění byla roku 1623 ponechána jeho vnukovi Karlu Eusebiovi. Tento poslední člen rodu prý padl v bitvě u Jankova roku 1645.