tvořili větev českého panského stavu, která se psala po původním sídle Ronovců, hradu Ronov. Měli proto ve znaku zkřížené černé ostrve se šesti suky, společné znamení všech linií. Zlatý štít byl u většiny rodových větví, které se vzájemně lišily různými klenoty. Křinečtí z Ronova měli od 15. století v klenotu dvě zlatá křídla, spojená stejnými zkříženými černými ostrvemi, které byly ve zlatém štítu. - předkem pánů Křineckých z Ronova, který je v pramenech jmenován roku 1463 jako majitel panství Krínec (11 km severovýchodně od Nymburka). Ten opustil křineckou tvrz a postavil si na vrchu severně od městečka Křince hrad Kunstberk a v roce 1470 se psal jako Jan z Ronova a z Kunstberku, Jan získal ještě roku 1463 Dymokury (14 km severovýchodně od Nymburka). Na novém hradu Kunstberku sídlili Křinečtí do poloviny 16. století, kdy Jindřich Křinecký odkázal svůj majetek dceři Kateřině, která se provdala za purkrabího Jana z Donína, Dymokury odprodal Jan Šťastný až v roce 1572. Křinečtí z Ronova přikoupili roku 1503 statek Dětenice (20 km východně od Mladé Boleslavi), kde koncem 16. století přestavěli starou gotickou tvrz na renesanční. Po roce 1500 vlastnili tak statek Rožďalovice (16 km severovýchodně od Nymburka). Vilém Křinecký z Ronova byl jedním z vůdců stavovského povstání roku 1547 proti Ferdinandovi I., uprchl po potlačení povstání z Čech, kde byl odsouzen k trestu smrti. Tři členové rodu byli potrestáni ztrátou majetku roku 1622 pro účast ve stavovském povstání, a tak většina členů rodu odešla ze země do Saska. Jan Albrecht držel v Sasku roku 1660 panství Valdek a oženil se s Eliškou z Beberštejna, roku 1670 byl povýšen Leopoldem I. do hraběcího stavu a mohl se psát z Ronova a Bibrštejna. Mnozí členové rodu sloužili potom v uherském a saském vojsku. V roce 1892 zemřel poslední mužský člen rodu.

zpět