měli jako slezsko-polský panský rod, který se zakoupil v Čechách až roku 1567, jednoduchý erb. Tvořily jej v červeném štítu tři stříbrné podkovy, které byly otevřeny k oběma bokům a spodku štítu, v klenotu měli tře pera, dvě červená a prostřední stříbrné. Když byli Pruskovští povýšeni 16. dubna 1560 do panského stavu v Království českém, byl jim zároveň polepšen rodový erb, ten již byl podstatně složitější (viz naše kresba). Tvořil jej čtvrcený štít, který měl první a čtvrté pole zlato-černě dělené a v nich byl jelen přirozené barvy ve skoku. Zbývající dvě pole byla polcena, druhé červeno-stříbrné a třetí stříbrno-červeně, a ve všech vzniklých čtyřech polích byla podkova opačných barev, dvojice podkov byly vodorovně položeny otevřenou stranou od sebe. Nad černo-zlatými a červeno-stříbrnými přikrývadly vyrůstal z koruny jako klenot jelen přirozené barvy. Nejvýznamnějším členem rodu byl Jiří Pruskovský (+1584), který byl komorníkem císaře Maxmiliána II. Ten se oženil roku 1568 s dcerou Kryštofa z Lobkovic Voršilou a v roce 1571 koupil gotický hrad Staré Hrady (11 km jihozápadně od Jičína). Během tří let Jiří Staré Hrady nákladně přestavěl v renesanční zámek. Jeho syn Oldřich Desider však panství zadlužil a to roku 1618 připadlo věřitelům. Oldřich Desider Pruskovský, který byl nejvyšším komorníkem císaře Rudolfa II., se v roce 1604 oženil s Johankou Kaplířovou ze Sulevic. Ta po bělohorské bitvě v roce 1620 prosila o milost pro svého starého strýce Kašpara Kaplíře ze Sulevic, ale neuspěla ani jako přísná katolička u místodržitele Karla z Lichtenštejna. Oldřichův bratr Jan Kryštof byl zase truksasem (stolníkem) císaře Rudolfa II. a oženil se v roce 1592 s Kunegundou z Gutštejna. Moravská větev rodu, povýšená ve druhé polovině 17. století do hraběcího stavu, vlastnila v letech 1581-1733 panství na Opavsku Hradec nad Moravicí. Na sklonku 16. či až na počátku 17. století Pruskovští zdejší starý gotický hrad přebudovali v rozsáhlý renesanční zámek, který učinili již oni střediskem hudební kultury, jejich následníci Neffzernové a knížata Lichnovští v tom pokračovali.