získali erb majestátem, který vyšel z říšské kanceláře 16. května 1542. Tehdy byl Petr Pfefferkorn povýšen do rytířského stavu a byl mu dán erb, který tvořil štít dělený v horní třetině. V horní stříbrné třetině byla černá vyrůstající orlice, dolní dvě třetiny štítu byly modré a poseté černými pepřovými zrnky a mezi nimi byl zlatý měsíc obrácený dolů hroty, mezi nimiž byly tři zlaté hvězdy (2 +1). V klenotu měli Pfefferkornové nad stříbrno-modrými přikrývadly a stejnobarevnou točenicí opakující se vyrůstající orlici. Rakouský šlechtický rod, který byl v roce 1571 přijat mezi české rytířské rody, má typický tzv. mluvící znak, vždyť německá slova Pfeffer a Korn vyjadřují pepř a zrno. Členové rodu žili od 16. století také v Čechách a na Moravě. Urban Pfefferkorn, který byl zemským berníkem a výběrčím posudného (pivní dávky), vlastnil do roku 1580 v Praze zahradu a roku 1578 získal jeden ze dvou manských dvorů s tvrzí ve vsi Skřipel (11 km východně od Hořovic). Jindřich Pfefferkorn držel zase na Moravě statek Řečkovice (6 km severozápadně od Brna) s tvrzí, který rod udržel do roku 1605. Urbanovi synové prodali Skřipel v roce 1586, ale Karel koupil o dva roky později statek Vlčkovice s tvrzí (5 km východně od Votic) a Adam zase v roce 1579 tvrz Podbradec (4,5 km jižně od Libochovic). Nejznámějším se stal Albrecht Pfefferkorn, který v roce 1598 získal Jinonice (Praha 5 - Jinonice), k nimž roku 1610 přikoupil sousední Butovice. Albrecht, který byl radou královské komory, se zúčastnil protihabsburského povstání a roku 1621 byl odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Podle císařského rozhodnutí z roku 1622 mohla tyto majetky opět koupit nejstarší Albrechtova dcera Johana, provdaná za Hynka Jiřího Žďárského ze Žďáru. Albrechtovi bratři měli sice mužské potomky, ale ti byli většinou v císařských vojenských službách, žili skromně a vlastnili jen drobné statky. Karel Pfefferkorn z Otopachu se pro víru vystěhoval do Saska a Jan Albrecht zase držel Liblice (9 km jihovýchodně od Mělníka), které jeho manželka Kateřina udržela jen od roku 1669. Karel František Pfefferkorn byl na konci 17. století rektorem klatovské jezuitské koleje. Na konci 18. století rod Pfefferkornů z Otopachu vymřel.