měli ve znaku již v 15. století modrý štít, ve kterém byl stříbrný pták se zlatýma nohama. Dle některých pramenů to byl jestřáb (to předpokládá i heraldik August Sedláček), dle jiných husa. V klenotu měli Pechancové nad modro-stříbrnými přikryvadly a stejnobarevnou točenicí modré křídlo se šikmým stříbrným břevnem. Na pečeti Matyáše Pechance z Kralovic z roku 1563 najdeme nakreslenou husu a v klenotu pera. Z měšťanské rodiny Pechanců, žijící na Starém Městě pražském, je nejdříve připomínán roku 1400 Petr Pechanec. Ve druhé polovině 15. století je jmenován Jakub Pechanec, který byl povýšen do vladyckého stavu, koupil tvrz Královice (dnes městská část Praha 10 - Královice) a po roce 1491 i tvrz Zlatou (21 kilometrů jihovýchodně od Prahy), kterou připojil ke královickému statku. Jakubovi se podařilo přikoupit i drobné statky v okolí Slaného, které zdědil syn Jan. Ten e oženil s Martou z Bezděkova. Ze čtyř synů z tohoto manželství se dožili vyššího věku jen Burian a Matyáš Pechancové, kteří si nechali v roce 1547 zapsat rodový majetek do zemských desek. Podařilo se jim také společně přikoupit v roce 1556 tvrz v Křenicích (18 km jihovýchodně od Prahy) a o dva roky později získali i jinou blízkou tvrz Květnici (18 km východně od Prahy). V roce 1563 se však oba bratři dělili o majetek. Burian Pechanec z Kralovic získal Křenice a Květnici a ještě jeden statek u Žatce, Matyáš Pechanec zase tvrz Zlatou a tvrz Sluštice (12 km jihozápadně od Českého Brodu). Burean Pechanec, který zemřel v roce 1567, neměl zákonné dědice, ale pouze nemanželské čtyři syny a dvě dcery, přestože jim královský majestát z roku 1562 přisoudil právo na dědictví, v pramenech zprávy o nich nenalézáme. Matyáš Pechanec zase odkázal v roce 1568 všechen majetek svému strýci Mikulášovi Skalskému z Dubu. Oba jmenovaní bratři byli posledními členy vladyckého rodu Pechanců z Kralovic.