měli původně ve znaku červený štít, ve kterém stál na zadních nohách stříbrný medvěd, poloviční medvěd se opakoval i v klenotu. Při povýšení do českého rytířského stavu v roce 1760 se jejich znak podstatně změnil. Jejich nový znak zachycuje naše kresba se čtvrceným štítem. V prvním a čtvrtém zlatém poli měli Neuberkové potom polovinu černého orla a jejich druhé a třetí pole měla vždy dva červené a dva stříbrné pruhy. Nad červeno-stříbrnými přikryvadly měli v klenotu paví kytu. Z původně pražského měšťanského rodu Gemrichů vynikl Jan Ignác (1698-1761), který byl radou při nejvyšším purkrabství pražském. Císař Karel VI. ho v roce 1723 povýšil do šlechtického stavu s predikátem "z Neuberka" a Marie Terezie ho povýšila v roce 1760 za věrné služby do rytířského stavu. Jan Ignác z Neuberka koupil již roku 1730 dvůr v Čejeticích u Mladé Boleslavi a v roce 1734 začal stavět na území dnešní Mladé Boleslavi nový zámek Neuberk v pozdně barokním slohu. Použil k tomu stavební materiál ze zříceniny středověkého hradu Rácova, který stával několik desítek metrů odtud. V tomto zámku zřídil Jan Ignác bohatou knihovnu. Jeho syn František z Neuberka byl milovníkem umění a sbíral obrazy, rytiny, mince a zejména staré knihy a rukopisy, rádcem mu byl Josef Dobrovský a od roku 1780 V. M. Kramerius. Také vnuk Jana Ignáce Jan Norbert z Neuberka (1796-1859) se podílel na českém kulturním a politickém životě, Knihovně Národního muzea věnoval přes tisíc vzácných knih, byl kurátorem Matice české, roku 1848 působil v Národním výboru a zúčastnil se Slovanského sjezdu i kroměříšskému sněmu. Jeho syn jan Eduard (1834-1892) zase věnoval většinu svých sbírek Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Již v roce 1853 byl Vilém z Neuberka povýšen do stavu svobodných stavů. Potomci rodu se dožili 20. století zejména ve Vídni.

zpět