KERUNKOVÉ Z LOMU
patřili k poměrně početné skupině českých vladyckých rodů, které měly velmi jednoduchý erb. Tvořil jej již ve 14. století černý štít, ve kterém bylo stříbrné břevno. Břevnem rozumíme heroldskou figuru v podobě vodorovného pruhu ve středu štítu: tento vodorovný pruh vzniká zdvojeným dělením štítu. V klenotu měli Kerunkové křídlo, které mělo stejné barvy, jaké byly ve štítu.
Takovýto působivý erb se dostal i na náhrobník jednoho z Kerunků (+1356) v cisterciáckém klášteře v severočeském Oseku. Kerunkové používali tento erb, který zachycuje i naše kresba, přes dvě století. Když však byla vydána pro Pavla Kerunka 16. února 1545 erbovní listina, podle které mu byl potvrzen predikát z Lomu, došlo také ke změně erbu: vodorovné břevno bylo změněno na šikmé.
Nejstarší známý člen českého vladyckého rodu Kerunků vlastnil zřejmě část vsi Lom, ležící západně od Duchcova a tu daroval před svou smrtí v roce 1356 oseckému klášteru: proto také mohl být v klášteře pochován. Snad mohlo jít ostejnou osobu Jana Kerunka, kteý je uváděn v roce 1354 jako držitel tvrze v Dolním Jiřetíně (7 km severozápadně od Mostu).
Roku 1363 zase prameny uvádějí dva nejmenované bratry Kerunky jako držitele vsi Hrobčice (3,5 km jihovýchodně od Bíliny) a také ves Želenice (7 km východně od Mostu) patřila v letech 1357 až 1363 Kerunkovi z Lomu. Potomek Jan byl roku 1456 hejtmanem na zastaveném královském hradě v Mostu, roku 1467 byl místosudím Českého království. Janův sejnojmenný syn získal na Příbramsku tvrz Lazsko, kterou zdědili synové Kerunk a Jaroslav. Ti ještě získali blízké statky Modřovice a Třebsko, ale roku 1510 došlo k dělení majetku.
Poslední mužský potomek rodu, Jiří, je uváděn naposledy roku 1589.